Vladimír Neuwirth (12. srpna 1921 – 22. května 1998 byl katolicky orientovaný filosof, překladatel, publicista a spoluzakladatel původně exilového kulturního sdružení Opus bonum.
V době vysokoškolských studií na teologické fakultě v Olomouci založil v září 1947 společně s dalšími šesti mladými lidmi (Miroslavem Tělupilem, Jiřím Havlíčkem, Miroslavem Němcem, Karlem Flossem, Lubomírem Gebauerem a Bronislavem Kulíškem) křesťanský sekulární institut Společenství s úmyslem podporovat duchovní a kulturní život zúčastněných. Po únoru 1948 se činnost Společenství, které mezitím mělo více než sto členů, neproměnila, jeho organizace a činnost se pouze odehrávala v podmínkách utajení před komunistickou mocí. V. Neuwirth – pracující od začátku 50. let v dělnických či administrativních zaměstnáních – jako vedoucí postava Společenství psal pro jeho potřeby vlastní texty, překládal, přednášel a vtiskoval mu ducha modlitby, solidarity i kulturní a vzdělanostní rozhled. V lednu 1961 byl pro tyto aktivity zatčen a odsouzen za údajnou velezradu ke čtrnácti letům vězení. Většinu trestu si odpykal ve Valdicích, propuštěn byl počátkem dubna 1968. V létě téhož roku odjel na Západ, nejprve do Rakouska, posléze se usadil v Belgii a Německu. Od ledna 1971 do svého odchodu do důchodu v roce 1986 byl zaměstnán jako kulturní a sociální pracovník při České katolické obci ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1972 založil společně s opatem Janem Anastázem Opaskem kulturní sdružení Opus bonum (Dobré dílo) a roku 1982 spolu s Aloisem Krchňákem sdružení Bibliotheca Cyrillo-Methodiana (Cyrilometodějská knihovna). Do Opavy se vrátil v roce 1992.
Zdroj: