Antologie nabízí výběr článků a studií z československého disidentského a exilového prostředí mezi lety 1968 a 1989. Vybraných 272 textů od 125 autorů je členěno do sedmnácti tematických okruhů. Je jasné, že se zdaleka nejedná o vyčerpávající přehled produkce nezávislého myšlení v období tzv. normalizace. Naším cílem je poskytnout strukturovaný vhled do myšlenkového bohatství, které je rozptýleno na mnoha místech, v mnoha časopisech a knihách, v daném období výhradně samizdatových a exilových. Kritéria výběru jsou podřízena funkčnímu, pochopitelně nikoli jedinému možnému uchopení nepřeberného materiálu. Nepředkládáme tedy obsáhlou databázi, nýbrž jen výběrovou antologii zahrnující určitý reprezentativní výběr autorů a jejich intelektuálního odkazu.
Disent a exil bývají většinou reflektovány skrze své protestní aktivity, tedy jako vyhraněná opozice vůči normalizačnímu režimu. Zatímco skutečně častokrát vystupovaly jednotně a deklarovaly společný cíl – boj proti komunistické diktatuře, uvnitř jejich prostředí existovala široká názorová pluralita, která se v omezeném dosahu projevovala veřejně, a právě na ni bychom rádi svým výběrem poukázali. Domníváme se, že v konstruktivních polemikách i ostrých názorových střetech se formovaly politické, intelektuální a kulturní identity demokratické opozice. Vybrali jsme relativně známé i méně známé texty a zařadili je do určitých dobových kontextuálních souvislostí. Demokratická opozice se nám jeví jako produktivně konfliktní společenství, které po roce 1968 vycházelo z odlišných světonázorových pozic, jež se pochopitelně postupem času měnily, avšak tak či onak vstupovalo toto společenství do přelomového roku 1989 po svébytných cestách. Rychlý rozpad zdánlivé disidentské jednoty po „sametové revoluci“ se po podrobnějším stopování myšlenkových trajektorií v exilovém a disidentském prostředí již nejeví tak nepochopitelný.
Širší tematické členění umožňuje takovou koncepci antologie, jejímiž symbolickými centry nejsou pouze kanonické opoziční texty Jana Patočky (Kacířské eseje o filosofii dějin, první texty o smyslu Charty 77), Václava Havla (Moc bezmocných, Politika a svědomí), Václava Bendy (Paralelní polis), Ladislava Hejdánka (Dopisy příteli) a několika dalších. Naším cílem není ubrat na jejich významu, chceme jen ukázat, že center bylo více, třebaže ne vždy tak významných a podstatných pro utváření identity disidentského a exilového myšlení. Na výběru ze Svědectví, Listů, Studií, Rozmluv, Prostoru, Střední Evropy, Kritického sborníku a dalších periodik, publikujících mnoho textů původně šířených samizdatem, sledujeme řadu diskuzí, které utvářely intelektuální profil československého exilu a disentu. Podrobnější popis struktury a členění antologie nepovažujeme na tomto místě za nutný, laskavý zájemce si o nich sám během chvíle může učinit snadný přehled.
***
The anthology offers a selection of texts from the Czechoslovak dissident and exile environments between 1968 and 1989. The selected 272 texts, from 122 authors, are divided into seventeen thematic areas. Clearly, this is by no means an exhaustive overview of the production of independent thinking during the period of so-called normalization. Our goal is to provide structured insight into the wealth of thought that is diffused within many journals and books, predominantly during the time of samizdat and exile. Selection criteria are determined by the functional – which is of course not the only possible approach to presenting the inexhaustible material. We do not present a comprehensive database, but only a selective anthology including a certain representative selection of authors and their intellectual references.
For the most part, disent and exile tend to be reflected through protest activities, as defiant opposition to the normalization regime. While in a number of activities, they have frequently acted in unison and declared a common goal – the struggle against the communist dictatorship – within their environment there was a broad pluralism of opinion, knowledge of which was limited to the public purview. With this anthology we would like draw attention to this lacuna. We believe that the political, intellectual, and cultural identities of the democratic opposition have been shaped by way of constructive controversies and sharp views. We have chosen both relatively well-known and less well-known texts and presented each with a historical contextualization. Democratic opposition seems to us to be a productively conflicting community, which, after 1968, was based on different worldview positions. These positions, of course, changed over time, but in one way or another, they entered the turn of 1989 in a distinct way. The rapid disintegration of the seemingly united dissident after the „Velvet Revolution“ is no longer incomprehensible in light of our more detailed tracing of thought trajectories in the exiled and dissident environments.
The broader thematic structure allows for anthological conceptualization, whose symbolic centers are not limited to canonical opposition texts of Jan Patočka (the Heretic Essays on the Philosophy of History, the first texts on the meaning of Charter 77), Vaclav Havel (Power of the Powerless, Politics and Conscience), Vaclav Benda (Parallel Polis), Ladislav Hejdanek (Letters to a Friend) and several others. Our goal is not to negate their meaning; rather we aim to show that multiplicity of centers existed, though they were not as important and essential in forming the identity of dissident and exile thought. Following the selection of Svědectví, Listy, Studie, Rozmluvy, Prostor, Střední Evropa, Kritické studie, and other periodicals that publish many texts originally distributed by samizdat, we track a number of discussions that shaped the intellectual profile of Czechoslovak exile and dissent. A more detailed description of the structure of the anthology is not considered necessary here, for, in this regard, the anthology speaks for itself.