Josef Vohryzek (17. května 1926–28. srpna 1998) byl český literární kritik, překladatel a prozaik.
Mezi lety 1940–1950 žil ve Švédsku, kam jej rodiče poslali před transporty Židů do německých sběrných a vyhlazovacích táborů. Po návratu do Československa a přípravném kursu na vysokou školu vystudoval v letech 1951–1956 bohemistiku a literární vědu na FF UK. Působil jako redaktor v nakladatelství Čs. spisovatel a v ÚČSL ČSAV. 1959 byl vyloučen z KSČ a přinucen odejít z pracoviště; živil se jako překladatel, spolupracovník Čs. rozhlasu a nakladatelský redaktor. Od 1972 pracoval jako řidič na poště, skladník, noční hlídač a vodní čerpač. Podepsal Chartu 77 a 1987 byl jedním z jejích tří mluvčích. V letech 1956–1958 soustavně přispíval do měsíčníku Květen, kde se postupně oprošťoval od marxistického světonázoru a soustřeďoval se na individuální povahu recenzovaných textů. Mimoideologičností a neapriorním přístupem k uměleckému dílu zůstal Vohryzek na literární scéně mimo školy, skupiny a hnutí. K soustavnější literárněkritické práci se po intermezzu v polovině 60. let vrátil 1981–1985, když redigoval samizdatový čtvrtletník Kritický sborník, nejintenzivněji se literární kritice věnoval až po 1989. Od počátku 60. let překládal moderní švédské prozaiky (např. P. Lagerkvist, S. Rosendahl, T. Aurell), básníky (spolu s J. Hiršalem G. Ekelöf, E. Lindegren) a dramatiky (A. Strindberg, S. Dagerman), v 70. a 80. pod cizími jmény. Překlady obvykle doprovázel svými komentáři. V 80. a 90. letech rozšířil svou pozornost i na témata společensko-politická a v literární kritice též na překlady děl světových autorů židovského původu. Výběr jeho článků od konce 50. let byl uspořádán pod názvem Kniha Josefova.
Zdroj: