Jan Štern (1. listopadu 1924 – 21. srpna 2012) byl český novinář, publicista a básník.

V mládí si prošel útrapami pracovních nacistických táborů Klein Stein a Osterode, odkud utekl. Aktivně se účastnil Pražského povstání v květnu 1945. Po celé čtyři dny bojoval a bránil Hlavní poštu v Jindřišské ulici. Bezprostředně po válce studoval filosofickou fakultu na Karlově univerzitě. Studia z rodinných důvodů nedokončil. Současně psal do Mladé Fronty a Práce. Stal se zde stálým recenzentem poezie. Pevné redaktorské místo získal až v týdeníku Tvorba v letech 1949 až 1952. Na nátlak Klementa Gottwalda byla v roce 1952 Tvorba zastavena hlavně kvůli článku z pera Jana Šterna. Byl z místa vyhozen a poslán jako dopisovatel do Kunčic.

Byl autorem mnoha samizdatů, článků a statí, kvůli své činnosti byl roce 1968 vyhozen z práce. Významně se angažoval v pražském jaru, roku 1986 byl spolu s Annou Šabatovou a Martinem Paloušem mluvčím Charty 77. Štern byl významným členem redakce exilových Listů, vydávaných Jiřím Pelikánem v Římě. Podílel se i na jejich ilegální distribuci v tehdejším Československu. Jan Štern byl spoluzakladatelem Hnutí za občanskou svobodu (HOS) a také jedním ze zakladatelů Československého helsinského výboru v listopadu 1988. V roce 1989 se Štern angažoval v Občanském fóru.

Zdroj: