František Kriegel (10. dubna 1908  – 3. prosince 1979 Praha) byl československý lékař, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Přední osobnost pražského jara roku 1968, jediný člen čs. delegace, který odmítl podepsat Moskevský protokol a jeden ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na území ČSSR. Po roce 1968 pronásledován. V 70. letech 20. století signatář Charty 77.

Narodil se v rodině haličských Židů. Na konci 20. let odešel do Prahy, aby na zdejší německé univerzitě vystudoval medicínu. Ve 30. letech bojoval jako člen Interbrigád ve španělské občanské válce jako lékař. Dosáhl zde hodnosti majora, a po porážce republikánů odešel v roce 1939 v řadách Červeného kříže do Číny napadené Japonskem. Od roku 1945 byl jedním z vedoucích představitelů pražské komunistické organizace a v únoru 1948 se jako organizační tajemník pražské organizace KSČ a zástupce velitele Lidových milicí aktivně podílel na komunistickém převratu. V letech 1949 až 1952 působil jako náměstek ministra zdravotnictví v komunistické vládě. Po antisemitské čistce ve vedení strany byl z funkce odvolán a skončil jako závodní lékař v Tatře Smíchov. V roce 1957 byl dekorován Řádem 25. února za svou aktivní účast v komunistickém převratu z roku 1948 a následně byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy a Řádem práce.

Počátkem 60. let odjel jako poradce kubánské vlády pomáhat organizovat kubánské zdravotnictví. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.Stal se  členem předsednictva Národního shromáždění a předsedou jeho zahraničního výboru. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho ve funkci potvrdil. V období duben – srpen 1968 byl i členem předsednictva ÚV KSČ. Z Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl vyloučen 30. května 1969. V dubnu 1968 se stal nejen členem předsednictva ÚV KSČ ale i předsedou Ústředního výboru Národní fronty Čechů a Slováků. Kriegel byl spolu se Smrkovským a Indrou členem delegace KSČ, která 23. května 1968 jednala se členy přípravného výboru pro obnovu sociální demokracie. Tříhodinové jednání skončilo neúspěšně, sám Kriegel myšlenku obnovy strany odmítl. K dalšímu slíbenému jednání KSČ s PÚV ČSSD nedošlo.

30. května 1969 byl vyloučen z KSČ. Šlo o jeden z prvních případů vylučování z komunistické strany po nástupu Gustáva Husáka na post prvního tajemníka ÚV KSČ – hlavní vlna čistek přišla až v roce 1970.[9] V roce 1970 byl penzionován. Patřil mezi první signatáře Charty 77.[10][11] 18. září 1979 byl s infarktem převezen do nemocnice, na jeho následky zemřel 3. prosince 1979.

Zdroje: