Václav Černý (26. března 1905  – 2. července 1987) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.

Po maturitě (1924) na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v roce 1951 opustit univerzitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii věd. Roku 1968 mohl opět vyučovat na univerzitě, ale již roku 1970 musel nuceně odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, které mu umožnily publikovat články o literatuře.

Byl romanistou, hispanistou a bohemistou, komparatistou, editorem a literárním historikem a kritikem. Zabýval se středověkou literaturou, barokem, romantismem a moderní světovou a českou literaturou. Z české literatury se věnoval staročeské milostné lyrice, Babičce Boženy Němcové a moderní české poezii (J. Seifert, J. Hora, J. Orten, K. Bednář ad.). Jeho pojetí umělecké kritiky mělo výraznou filozofickou dimenzi. Kritika má podle něho filozofickou povahu, „úkon kritiky je filozofování“. Jeho záměrem bylo hodnotit umělecké dílo jako výrok „o celku života a významu veškerenstva“, „domyslitelnou hypotézu o podstatě skutečnosti, … obrazně zpodobněnou metafyzikou“.

Zdroje:

Odkazy: