Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld ( (27. října 1917  – 31. srpna 2003), byl významný český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu.

Pavel Tigrid emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBC a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem se přiklonil ke katolické víře. Bezprostředně po konci války se válce v červnu 1945 z Londýna vrátil na vyžádání komunistického ministra informací Václava Kopeckého, který ho chtěl angažovat do vysílání Československého rozhlasu, z čehož následně sešlo a Pavel Tigrid se dále neživil slovem, ale textem. Po návratu do ČSR se také poznal se Ivanou Myškovou, jejíž babičkou byla Terezie Brzková, známá filmová herečka. S Myškovou se v roce 1947 oženil, a pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci. Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum založil časopis Vývoj. 20. února 1948 odjel na pozvání britského atašé do britské zóny v Berlíně, kde podle pomlouvačných zpráv mělo být nehumánně zacházeno s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal na ministerstvu, za což byl na něj vydán zatykač, který dorazil na hranice hodinu po tom, kdy je v autě přejel. O únorovém převratu se dozvěděl v Mnichově, kde ani nemohl podat novináři žádané prohlášení k vývoji v ČSR, jelikož jeho žena byla komunisty na tři měsíce uvězněna v pankrácké věznici. Po propuštění se ji podařilo na Šumavě převést přes hranice. Další rok spolu strávili emigraci v utečeneckém táboře v Řezně. Po odchodu do Mnichova byl Tigrid v roce 1951 pověřen vedením redakce rozhlasu Svobodná Evropa, v němž se názorově neshodl s ředitelem RFE Ferdinandem Peroutkou a po roce odešel. Rozhlas měl vysílat pro všechny komunistické země, Československé vysílání mezi nimi bylo první, jako zkušební.

Roku 1952 odcestoval s manželkou do USA, kde se zprvu živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně, a dále jako majitel restaurace, v níž jeho manželka vařila. V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví,[4] s jehož redakcí, ženou i dětmi přesídlil na pozvání nakladatele Walkera roku 1959 do Paříže. V té době již on i jeho rodina získali americké státní občanství. V Paříži byl Tigrid za Svědectví placen stejně jako v Americe z rozpočtu CIA, což nezveřejnil ani po sametové revoluci[5]. Údajně se stýkal také s člověkem z prostředí KSČ[kdo?], který do Paříže vyvážel důležité interní informace.[zdroj?] V Paříži se také poprvé setkal s Václavem Havlem. Svědectvím, které četlo stále více Čechů a mezi nimi i komunistů, se Tigrid výrazně zasloužil o start Pražského jara 1968. Až do konce svého života byl externím spolupracovníkem Svobodné Evropy, odkud ostře vystupoval proti totalitní zvůli komunistického režimu s typickým vtipem a sarkasmem. Dlouhodobě také spolupracoval se Zdeňkem Mastníkem v Londýně (vedoucím sekce českého vysílání BBC) a jeho knihkupectvím. Podílel se spolu s ním také na tajném Marshallově plánu, který probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje. Po Sametové revoluci působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil do Československa 28. prosince, 1989 a od roku 1992 získal post ministra kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL.

Zdroj: